Záchranný stěžeň

V životě potkáme mnoho lidí, avšak jen někteří po sobě zanechají stopy...
Zhruba před třemi roky mně náhoda přivála do cesty muže, který se zcela nesmazatelně zapsal do mého života a malými drobnými detaily mu hluboce vtiskl odstín své osobnosti. Tento článek bych mu chtěla věnovat jako poděkování za vše, co pro mě, kdy udělal. Zároveň je to splnění jistého slibu, kterému chci dostát. Obracím se tedy k Tobě, příteli, to Tobě píšu tyto řádky...  
Jsou to většinou narozeniny nebo svátky, které nás ať chceme nebo ne, přimějí k dojetí. Uvědomíme si totiž, že je na tom obrovském světě někdo, komu stojíme za to, aby nám koupil kytici a dal nádherný, pečlivě zabalený dárek úhledně převázaný světle modrou stuhou.
Včerejší večer byl mimořádný nejenom díky sváteční večeři, ale především proto, že jsem pochopila, jak velké mám štěstí. Mám totiž Tebe, drahý příteli. Jsi muž, se kterým cítím svobodu a vítr ve vlasech. Takovou uvolněnost, že se ani nezdráhám tančit v mokrém listí bosá po lese. Jsi můj záchranný stěžeň. Jsi maják, který mi svítí na cestu, když v bouři ztratím směr a nevím kudy kam. Jsi pevný pilíř mého života, pilíř stojící zpříma. Pilíř, o který se mohu opřít, když mě život srazí na kolena. Odvážný, silný a statečný muž, s nímž se ani trochu nebojím, neboť vím, že mě ochrání před všemi nástrahami. Pokaždé se s Tebou cítím bezpečně, i přestože jedeme alarmující rychlostí. Jsi muž, jehož oči prozrazují čirou upřímnost v citech a jednáních. Jsi muž, kterému připadám krásná, i když mám vlasy zvlhlé od deště. Přestože již dávno nejsi můj, jsou chvíle, které mohu zažívat pouze s Tebou, s nikým jiným na světě. Děkuji Ti za všechny ty krásné neopakovatelné okamžiky vryté jen do naší mysli. Mnohdy se mezi nás přižene bouřka, pak se ale mraky rozestoupí a opět zazáří teplé sluneční paprsky. Rozehřejí naši mysl a přinutí nás k úsměvu. Přestože vím, že žádáš víc než Ti já mohu nabídnout, zůstaň prosím dál se mnou. Je to sobecké to po Tobě chtít, bez Tebe se ale nemám čeho zachytit. Děkuji Ti za Tvoji vytrvalost a trpělivost, která nezná břehů, za oddanost, kterou mi projevuješ, za city, které ke mně chováš. Přiznávám, že jsem k Tobě mnohdy tvrdá a nelítostná a neukazuji Ti svou pravou tvář. Jsem si však jistá, že stejně tak dobře jako já umím číst ve Tvém srdci, Ty vidíš pravdu ve skrytu mé duše a dávno ji celou znáš. Chci, abys věděl, že jsi můj věrný přítel a já jsem neskonale ráda za to, že osud svedl naše cesty dohromady. Kudy budou dále vést už ponechme v jeho rukou. Třeba nebudou mít vždy zcela stejný směr, učiňme však vše proto, ať se nikdy nerozdělí...

An.