Ta nejupřímnější slova... !

Dnes nebudu psát žádnou úvahu o vztazích ani o milostných propletencích. Chtěla bych jen napsat jedno krátké poděkování za dnešní den.

Všechno začalo v 8:00, kdy zazvonil budíček. Nic však nenaznačovalo, co se ten den bude dít. Až úderem 10:00 jsem přijala pozvání na malý piknik v trávě u vody. Musím uznat, že to byl výborný nápad, za který dotyčnému moc děkuji!
Bylo mně moc dobře, avšak uvědomila jsem si, že už si dávno nepamatuju, jaké to je, sedět jen tak v trávě, zírat na vodu, pít plechovkový pivo, jíst čokoládový koblížky, slunit se, povídat si a nic neřešit. Už dlouho jsem nic takového nezažila. A to mě přivádí na myšlenku. Neřešíme někdy vše až moc? Ano, je důležité brát věci s rozumem, racionálně uvažovat a přemýšlet do budoucna. Ale pojďme se čas od času na všechno vykašlat a jen tak žít. Zkusme si namluvit, že nemáme žádné starosti, žádné závazky, žádné povinnosti. Jediné co máme, je naše svoboda a okamžiky strávené teď a tady. Je zvláštní, že jen s někým cítíme svobodu víc a s někým míň. Ptám se sama sebe, čím to asi je? Ale nenacházím žádnou odpověď. Tuto otázku si kladu pokaždé, když jsem s člověkem, se kterým jsem dnes strávila odpoledne. S ním totiž cítím neskutečnou svobodu. Takovou svobodu, při které vám naskakuje husí kůže. Svobodu, při které máte pocit, že můžete a dokážete všechno na světě. Znáte to, rychlá jízda, muzika zesílená tak, že vám až duní v hlavě a před vámi jen rovná silnice. A pak jsou tu už jen ta tři slova, řečená tak upřímně, že najednou nemáte žádné argumenty, žádnou odpověď. Byla to ta nejupřímnější slova, jaká jsem, kdy slyšela...!A děkuji Ti za ně....

An.