Krátký příběh ...

Dialog mezi peněženkou a penězi

500: „Už jste to slyšela?“

1000: „Nevím, co máte na mysli, drahá pětistovko?“

500: „No přece o té kouzelné peněžence!?

1000: „O kouzelné peněžence?“ odpověděla tisícikoruna, která nemohla uvěřit svým  špičatým rohům.“

500: „Ano. Přesně tak. Představte si, že prý existuje taková peněženka, do které když se dostanete, tak se zdvojnásobíte! 200-vka mně o tom zrovna včera povídala celé hodiny.“ 

1000: „Ale to je holý nesmysl! Nemůžete věřit, všemu, co vám kdo namluví. Vždyť sama dobře víte, že je to jen 200 koruna a moc rozumu nepobrala. Každý o ní přece ví, že je vyvedena do oranžové barvy a takovým se dá jen těžko věřit. Kdo to kdy slyšel, abych se zdvojnásobila, když se dostanu do peněženky!?“

500: „Né, do peněženky, ale do kouzelné peněženky! Vždyť vám to právě povídám!“  

1000: „To kategoricky odmítám!“ řekla tisícikoruna, 500 – vce.

500: „Ale je to skutečně tak. Poslouchejte, povím vám, jak je to možné!“

Tisícikoruna nastavila své růžky, aby ji neuniklo ani slovo a bedlivě poslouchala 500-vku, která začala básnit o nádherné růžové peněžence, se zlatým kováním, malou decentní zlatou mašličkou osazenou tmavě růžovou perličkou, vytištěným okrasně psaným nápisem na přední straně, pečlivě zasazeným zipem, a to všechno doplněné ozdobným řetízkem, který celou tu nádheru dokonale umocňoval.   

1000: „Vážně taková peněženka existuje? A jak se do ní mám dostat?“ zajímala se 1000-na dychtivě.

„Momentálně přebývám v takové ničím nezajímavé trochu umouněné, ve které se ani nenatáhnu a celý den jsem zmačkaná a pokřivená. Růžky už mám celé zohýbané a o mém fialovým papírovým tělíčku ani nemluvě.“

Než stačila 500-vka odpovědět, obě bankovky uslyšely, jak se za nimi ozval tichý, trochu rozpačitý hlásek.

Peněženka: „Tak vy byste chtěly do mých přihrádek?“

Obě se zprudka otočily a nestačily se divit svým kolečkám.

1000+500: „Ano chtěly a moc!“ Odpověděly zcela jednohlasně.

Peněženka: „Tak si vlezte do mých kapsiček, mám jich dost.“ 1000 a 500 neváhaly ani na vteřinu. Pokrčily své spodní růžky, udělaly hop a už se pohodlně roztahovaly v přihrádkách této skvostné peněženky.

1000: „Jak to ale vysvětlím své majitelce, když mě zítra nebude moci najít v té obyčejné malé peněžence?“ řekla po chvilce 1000.  

Peněženka: ,,Žádné strachy! Zítra má totiž tvoje majitelka narozeniny a dostane mě jako dárek. Vím o ní, že si mě totiž skutečně zaslouží, za svoji dobrotu, laskavost a dobré srdce.  

Já se totiž nedám koupit, musím být darována. V tom spočívá celé mé kouzlo. Pokaždé, když ze mě utratí peníze, mám tu moc, okamžitě je nahradit. Žádné tak nikdy neubudou.

1000 + 500: „To je neuvěřitelné.“ Divily se oba hodnotné papírky.“

Peněženka: „Ano, je to skutečně tak. Musím se ale dostat do těch správných rukou. Do rukou člověka, který si mé kouzelné moci bude opravdu vážit…. “

 

An.