Když není léto, jak má být... !

Dnes je 18. července. Kalendář nám oznamuje léto, avšak něco je špatně...!
Zcela špatně je chlad, studený vítr a déšť, který stále přetrvává v naší mysli. Zima zkrátka k létu nepatří! Léto přímo vybízí k radostem a ne ke starostem! Ale co s tím, když k nám slunce zapomnělo najít cestu? Zhola nic nenasvědčuje tomu, že jsme se konečně dočkali bezstarostného léta. Namísto rozverných květovaných lehkých letních šatů potřebujeme svetry, kabáty a šály. Pak nám mysl znenadání přivolá loňskou letní vzpomínku, a pro nás je to jako ovanutí studeným větrem. Zatímco okolní svět se raduje, u nás převažují černé dešťové mraky. Zatímco okolní svět vybíhá do ulic, my se před ním uzavíráme. Možná venku právě panují letní teploty, my si ale musíme doobléknout svetr, protože u nás převažuje chlad. Možná je i pro vás léto spojené s opulentními grilovačkami, které si užíváme pod hvězdnou oblohou. V klidu popíjíme víno, vedeme dlouhé rozhovory ve společnosti svých přátel a při pohledu na hvězdy soutěžíme, kdo dříve spatří Velký vůz a Cassiopeiu. Loňské léto bylo přesně takové, jaké má být. Mělo vše, co léto má mít. Horké, prosluněné, teplé dny s sebou přinesly nevšední zážitky a náhodná osudová setkání. Loňské léto bylo též plné lásky, zamilovanosti a toužených očekávání. Vlahých večerů, válení se v trávě na dece a procházek pod hvězdami. Avšak stejně tak jako skončily parné dny, vytratilo se i milostné opojení. Stejně jako je život studený a bez lásky smutný, je i letošní léto ponuré. Chmurné, smutné a melancholické. Zbyly pouze připomínky loňských žhavých letních dnů, které jsou však nenávratně pryč. V takových dnech jen sedíme tiše za oknem, posloucháme déšť a díváme se, jak vítr ohýbá větve stromů. Jaké bude asi to příští léto, probleskne nám hlavou? Bude zase studené a šedivé nebo opět nastanou horké dny?  Kdoví?! Nezbývá nám než čekat a doufat, že příští léto opět vnese do našich životů plno slunce a teplé paprsky znovu rozehřejí naše srdce... 

An.