Nic se tomu nevyrovná

Já Ti nevím, Ani, proč jsme se do toho kláštera nakonec nešly... Myslím, že jsme nejdřív přemýšlely, jak se zeptáme na to, jestli by nás tam vzali.
"Dobrý den, my se deme optat, jesi byste nás sem vzali jako jeptišky...."
No a pak sis našla lásku, já za nějakej čas taky a tak nějak jsme zjistily, že jsou nám pozemské radosti milejší....
Ale teď, po těch letech, to vidím úplně jinak. Láska je na hovno a žádná opravdová láska neexistuje. Tak.
Ani a ještě k tomu klášteru. Vždycky, když si na nás dvě vzpomenu, jak jsme jezdily kolem toho Mendláku a plánovaly ten klášter, tak se musím smát. Úplně živě si vybavuju, jak jsme dumaly nad tím, jestli, když tam vstoupíme třeba ve druháku na střední a tím pádem nebudeme mít dokončené středoškolské vzdělání, tak jestli si tam nějakou školu pro jeptišky taky budeme moct dodělat, abychom měly aspoň tu maturu....
A taky, jak ty děcka ve třídě budou čumět, když se tam jeden den už neobjevíme a Navrátil všem oznámí, že už se nevrátíme, že jsme vstoupily do kláštera....
Zkrátka těm našim nápadům se už nikdy nic nevyrovná!!!
A Ani, tu povídku klidně vlož sem mezi ostatní články!