Budeme připraveni... ?

Měl jsem to poznat, když růže uvadly.
Měl jsem vidět konec léta ve tvých očích.
Měl jsem pochopit, když říkáš dobrou noc,
ve skutečnosti myslíš sbohem.

Tato slova zpívá Bon Jovi v songu "This ain´t a love song."(Tohle není milostný song).
Pokaždé, když tento song poslouchám, vkrádá se mně do hlavy jedna otázka. "Můžeme se připravit na rozchod?" Je to vůbec možné? Můžeme se připravit na něco, co nechceme, aby nikdy přišlo? Je vůbec možné připravit se na to, že ten koho milujeme, už nebude s námi, ale s někým úplně jiným, pro nás cizím a v zásadě nenáviděným!? Říká se, že se lze připravit na všechno. Takže i na rozchod? Když jsme s člověkem, kterého máme rádi, musíme mít pořád na paměti, že zítra už ho mít nemusíme? A když si budeme tohle opakovat, bude nás to méně bolet a tolik nás to nezaskočí?
Mám za sebou pár vztahů, ve kterých jsem na rozchod ani nepomyslela. Naopak jsem věřila ve šťastný konec. Ale zažila jsem si i vztahy, které byly jen krátkými povídkami. Výsledek však byl pokaždé stejný! "oddělené cesty!" Rozhodnutí "jít si každý svou vlastní cestou" bylo stejně překvapivé a stejně bolestivé! To mě vede k závěru. Můžeme si myslet, že jsme připraveni na cokoli. Můžeme si stokrát opakovat, že nám se to nestane, nebo my to ustojíme s noblesou a grácií, protože víme, že něco takového se zkrátka stává. To je život. Můžeme si v duchu opakovat, že "až spolu nebudeme" nijak nás to nezraní, protože víme, že nic netrvá věčně, a každý příběh má svůj konec. Ale ať chceme nebo ne, pokaždé v nás "konec" vyvolá smutek! Ano, všechno jednou skončí! A proto nemysleme na to, co bude zítra, pozítří nebo v příštích dnech, ale berme to, co teď máme. Buďme vděční za každou chvíli, kterou můžeme trávit s člověkem, kterého máme rádi, protože zítra už tu s námi třeba nebude. Nepromarněme okamžiky, které můžeme společně zažít, protože zítřek třeba nikdy nepřijde... !

An.