A o čem, že je vlastně řeč? Naše bohatá slovní zásoba má miliony různých výrazů a pojmenování. Termíny jako "dobré ráno", "dobrý den" nebo "dobrý večer" používáme s naprostou samozřejmostí denně. Méně častěji pak "dobré dopoledne", "dobré poledne" nebo "dobré odpoledne". Tyto výrazy jsou sice krkolamnější, ale v češtině pro ně samozřejmě uplatnění najdeme a zejména lidé, kteří si potrpí na akurátnost, mohou být maximálně spokojeni, že mohou svým pozdravem konkretizovat denní dobu. "Dobrou noc" je výrazem sám o sobě a evokuje v nás blažený pocit nadcházejícího spánku a zejména toto slovní spojení většinou věnujeme někomu, kdo nám není lhostejný.
Jak je to ovšem v případě, že potkáme někoho uprostřed noci? Dejme tomu v jednu hodinu ráno? Pan Křesťan ve svém fejetonu konkrétně mluví o situaci, kdy se jako mladý junák vracel z tanečních a následném občerstvení v hospůdce, když tu náhle na ulici potkal svého učitele. A najednou nevěděl, jak ho má pozdravit. Když se nad tím totiž zamyslíme, naše krásná slovní zásoba myslí snad na všechny možné situace, ovšem už nepočítá s touto variantou. Jak pozdravit v jednu hodinu ráno například svého učitele, kterého náhodně potkáme na ulici?
"Ahoj" - ne, protože je to někdo, s kým si vykáme.
"Dobrý den" - ne, protože je přeci noc.
"Dobrý večer" - také ne, protože není večer, ale noc.
"Dobrou noc" - to také ne, to se absolutně nehodí.
"Dobré ráno" - ne, protože ještě není ráno.
Tak jak je to tedy? Víte to někdo? Řešením je obohatit slovní zásobu o nové výrazy:
"Dobrý pozdní večer" nebo "Dobré skoro ráno". I když při návratu z občerstvovacího zařízení ze sebe asi těžko něco takového budete soukat.
Takže má rada na závěr! Mezi půlnocí a čtvrtou hodinou ráno raději nikam nechoďte. A když už náhodou musíte a někoho potkáte, tak raději přejděte na druhou stranu ulice.
P.
![]() |
| Zdroj obrázku: Pixabay.com |

Žádné komentáře:
Okomentovat
Všech komentářů si moc vážíme a předem děkujeme.
Ale pozor! Hnusné komentáře budou bez milosti smazány!