Kde se stala chyba aneb komu chybí sebekritika?

Peti,
tak Tě opět moc zdravím. Promiň, že nepíšu promptně. Dnes jsem přijela na chalupu a teď mám trochu klid, tak ihned píšu. Ještě než Ti začnu odpovídat na Tvé otázky a na situaci v prádelně, tak Ti musím napsat, že jsem dnes poprvé v životě potkala v linkovým buse revizora!! Jezdím busem už dobrých 20 let, no možná 15, ale revizora jsem ještě nikdy nepotkala. Mám teď na mysli, bus kterej jezdí například Brno  - chalupa a zpátky, nemám na mysli mhd po Brně. Aby nedošlo k nějaké mýlce. Tak to jen tak na okraj a teď ke Tvým otázkám.

Vezmu vše pěkně popořádku. Včera jsem jela na Slatinu hlídat Klárku.Byla celkem hodná. Hlavně, když jsme si šly zkrátit čekání do drogérie. Dál už se o tomhle tématu nebudu rozkecávat a přejdu ke Tvé další otázce a sice ten podělanej spolek!
No Peti, tak to bylo něco. Sraz jsme měli přímo v tý hospodě a to v 19:00 přesně! Měla jsem strach, abych tam nepřišla a ještě tam náhodou nikdy nebyl a já bych u stolu seděla sama. Tak to se ovšem nestalo, ba naopak. Hospoda byla až kdesi v suteréně. Schody prudký točitý až kamsi do sklepa. Už to mně přišlo divný. Ale to nejhorší teprve přišlo. "DVEŘE"! Já nevím, jestli to máš taky, ale já mám strach někam vejít, zvlášť sama do hospody a ještě když musím překonat zavřený dveře! Nazvala jsem si to "syndrom zavřených dveří". No dalo mně to hodně přemáhání, ale musela jsem je otevřít a vejít dovnitř. Hospoda plná lidí a zrovna u nejbližšího stolu seděli jenom chlapi. Už jsem se viděla, jak bloudím sama po hospodě a hledám ty děcka. Naštěstí, jsem uviděla jeden známej ksicht, tak to jsem měla vyhráno. Přišla jsem tam a tos měla vidět ty zklamaný ksichty, že jsem přišla. Už tam byli všichni, teda kromě lektorky. - té nejdůležitější! Takže bylo naprosto zbytečný tam chodit! Sedla jsem si přímo do čela!! Peti, nutno říci, že jsem přišla v 19h a odcházela jsem ve 20:30! A to jako první! Celou tu dlouhou dobu, co jsem tam s nima seděla, jsem si pokládala v duchu otázku, co tam vlastně dělám!? Jestli jsem za tu dobu promluvila všehovšudy 2x a to na otázku, kterou se mě ze zdvořilosti zeptali, ale žádnou odpověď neočekávali. Peti, když jsem tam seděla a přemýšlela nad tím, co tam sakra dělám, uvědomila jsem si zásadní posun ve svým životě. A to ten, že už je mně dost let na to, abych trávila večer s lidma, který jsou mně všichni nesympatický a já jim taky,nemám si s nima absolutně co říct a navíc mě nebaví předstírat, že se bavím, když je to ve skutečnosti jedna velká nuda. Taky jsem si musela položit otázku, jak je možný, že holka, která ženu připomíná jen vzdáleně, je nejvíc slyšet, nejvíc mluví a nejvíc kritizuje?! Taková "holka" by měla zalézt do kouta a vůbec z něho nevylízat! Pohled na ni Ti okamžitě vyvolá v hlavě myšlenku, že nemůže mít pevnou vůli, neboť sežere, na co přijde. Je tlustá jak vepř, kolem břicha se jí rýsuje obří pneumatika, má tři brady a slovo upravenost a elegance jí absolutně nic neříká. To mě zajímá! Kde v sobě bere odvahu a sebejistotu a nesedí doma v depresi?! Je naprosto zřejmé, že zrcadlo je její úhlavní nepřítel! Pak si musím položit další otázku: Jak je možný, že jsme my, dvě krásný holky, o sobě někdy pochybovaly?! Nemělo by to být naopak?! Jsme k sobě tak moc kritické, nebo tý tlusťošce sebekritika chybí? Takže tímto článkem Ti chci Peti sdělit, že už o sobě nesmíš nikdy pochybovat, protože jsi nádherná holka a nejen to! Jsi ještě navíc moc chytrá, sečtělá a  pro každýho chlapa, bys byla výhra v loterii! A pokud Tě nechá odejít, tak si Tě nezaslouží!!

A teď k té pračce. Můžu Ti říct, že už se mně to taky několikrát stalo. Dala jsem do pračky drobný věci a to jen tak a pračka se ucpala. Otec z toho pak byl na prášky. Teď na to používám právě ty sáčky a je to v pohodě. Ale připomnělo mně to praní u Indy. Jednou mě nechala, ať peru já. Neviděla jsem v tom žádnej problém. ALE! Když už jsem měla prádlo v pračce, všechny kapsy překontrolovaný, tak přišel ten kluk a strčil tam na poslední chvíli svoje kalhoty, kterým jsem už ale do kapsy nesáhla! To byla ovšem osudová chyba, neboť v nich měl papírovej kapesník! No samozřejmě, co se stalo? Ano, ano! Když pračka doprala, přišla Inda, otevřela dvířka a na všem byly nalepený bílý drobečky. Inda myslela, že dostane infarkt a pak už mě k praní nikdy nepustila. Mohla jsem jen věšet!

Zítra jsem vložím další díl povídky!
Už se těším na Tvůj další článek!

An.