Jak jsem se cítila jak úplná nula

Ani, super!!!! Hned jdu číst!!! Moc se těším!!! Ani, můžu tu stránku s povídkou přepsat na Povídka od A.? Aby bylo jasný, že jsi autorkou Ty!!!!

Ani, a ještě něco Ti musím napsat. Jak píšeš jakýkoli článek, tak po pravé straně jsou napsaný Štítky. Já moc nevím, k čemu to vlastně je, ale můžeš si to, co napíšeš oštítkovat jakýmasi kategoriema. Já to štítkuju, už jsem tam nějaké vytvořila, ale dá se to tam volně dopisovat dle libosti a vytvářet nový a nový. A postup je následující: klikneš na ty Štítky + můžeš do otevřené tabulky napsat cokoli Tě napadne (třeba vzkaz pro P.) a nebo jen vybereš z těch, co už tam jsou, co se Ti tam hodí a pak dáš Hotovo. A je to. Ty štítky se pak objeví pod tím článkem. Takže já jsem tam například teď vybrala: vzkaz pro An. a tak zase jsem se musela nasrat.
A proč jsem se musela nasrat?

Stavovala se sem před chvílí jedna blbka, už jsem Ti o ní vykládala. Je to ta, která pořád žvaní o tom svém příteli. Furt vykládala, jak už si ho chce hrozně moc vzít, a že se o tom už bavili, a že se teda určitě vezmou, a že už má nejvyšší čas, protože je jí UŽ 25!!!! A i miminko by chtěla, protože to rovnou příteli říkala, že to musí stihnout do třiceti, protože pak už bude stará a už by se bála to dítě mít!!!!
No Ani, stála jsem tady jak úplná trubka a přikyvovala a blbě jsem čuměla. Nic jinýho mi v tu chvíli nezbylo. Ale hned jsem si vzpomněla na můj oblíbený citát:

"Největším uměním je úsměv ve chvíli, kdy je Vám do pláče"