Exit game - stojí to za to?

Zdroj obrázku: Pixabay.com

Ahoj, opět jsme tu s novým článkem a tentokrát to bude zase pěkně od podlahy. Protože to, co se nám minulý týden stalo, je naprosto "do nebe volající"!

Rozhodly jsme se, že se zúčastníme tzv. Exit game - únikové hry. Vůbec jsem netušila, že něco takového existuje. Úplnou náhodou jsem na to viděla reklamu a najednou jsem zjistila, že takovýchto her je po městě spousta. Princip je jasný - ocitnete se v nějaké neznámé místnosti, která je často laděna do nějakého stylu (například sanatorium pro duševně choré atd), a pomocí plnění různých úkolů a hádanek se postupně dopátráte věci, kterou máte nalézt - většinou je to klíč nebo nějaký dopis nebo rovnou obojí. Celou dobu Vám běží časový limit, do jehož konce musíte záhadu vyřešit... Pro fanoušky hororu zmiňuji hororovou sérii Saw, která v podstatě fungovala na podobném principu, akorát tam už to zacházelo do extrémů a bojovalo se o život.
No takhle to zní dobře, to stejné jsem si řekla i já a s Anitou jsme se domluvily a zarezervovaly si termín na sobotní odpoledne. Těšily jsme se, jak se odreagujeme a vyblbneme se... No jenže jsme se šeredně spletly! Firmu, u které jsme hru hrály, zde jmenovat nebudu. Nechci zde poškodit její jméno a soudě dle kladných hodnocení a reakcí na jejich Facebookovém profilu jsme asi jediné, komu se tam nelíbilo. Což je pro mě po tom, jak se "předvedli", docela překvapivé.
Začalo to tím, že mi po objednání termínu poslali emailem v instrukcích info, abychom se dostavily 5 minut před začátkem a šly do 3.patra do kanceláře. Na tom by nebylo nic špatného až na to, že ve 3.patře žádná kancelář nebyla!!! Ani v žádném jiném patře. Ve 3.patře jsme objevily akorát rovnou dveře s názvem té naší konkrétní hry, kterou jsme měly objednanou. Víte, já jsem typ člověka, který má rád vše dopředu naplánované a rád postupuje podle přesně daných instrukcí. Takže jsem tam šla s tím, že musíme jít přeci nejdříve do jejich kanceláře, protože tak to bylo psané v tom emailu. A to, že tam žádná kancelář nebyla, mě tedy docela rozhodilo. Nezbývalo nám nic jiného, než tedy vejít rovnou do místnosti s tou naší hrou a doufat, že tam na nás někdo z obsluhy bude čekat, aby nás přivítal a řekl co a jak. Po zazvonění na zvonek se nám dveře bzučákem otevřely, ale nikde nikdo. Už jsme chtěly odejít, ale najednou si Anita všimla, že na stěně už se nám začal odpočítávat čas a z hodiny už nám zbývalo 59 minut. Tak jsme vydedukovaly, že už tedy asi máme začít rovnou hrát. A to byl další kámen úrazu! Jakýsi uvítací dopis tam na nás sice čekal, ale nic kloudného jsme se z něho nedozvěděly - žádná indicie, od čeho se odpíchnout, žádná nápověda, kde začít, nic. Dopis končil slovy: "Začněte hrát!" To je sice pěkný, ale když jsme nevěděly, na co se máme začít soustředit, tak to bylo na prd. A rady pracovníků firmy na obrazovce na stěně, které byly navíc psány gramaticky špatně, tomu taky moc nepomohly. Například nám radily, ať zapojíme obvod elektrického schématu podle nakresleného obrázku poté, co jsme se o to už dobrých 15 minut snažily, ale prostě to nefungovalo. Nakonec se nám hru dohrát podařilo, ale stálo nás to spoustu úsilí a nervů a vůbec nemohu říci, že bychom se snad dobře bavily. A tečku na závěr tomu nasadila slečna, která za námi po skončení hry přišla a vylezlo z ní, že jsme hned na začátku hry otevřely skříň, která nebyla zamčená (ale měla být) a v ní jsme našly věci, které jsme ale vlastně ještě najít neměly, protože ke kódu k zámku té skříně bylo řešení právě v zapojování toho elektrického obvodu a na to se nabalovalo další a další... Takže jsme se zdržely něčím, co už jsme vlastně dávno rozřešily, což jsme ale vědět nemohly. I sama slečna z toho byla evidentně překvapená, protože musela uznat, že díky tomu jsme hrály naprosto zbytečně a chaoticky!!!!!

Řeknu Vám jedno - byla to ztráta času! Pro Ty z Vás, kteří se teprve rozmýšlíte, jestli se něčeho takového zúčastnit nebo ne - rozhodně NE!!!! Nestojí to za to. Je to jen málo muziky za hodně peněz.

P.

názor Anity: Vážení a milí, pokud se mám vyjádřit ke hře exit game, tak se ve mně mísí rozporuplné pocity. Na jednu stranu byla zábava hledat indicie k vyřešení hlavolamu, otevírat zámky, plnit úkoly a bojovat s časem, který celou hru ještě umocňoval.  Jediným cílem bylo získání závěti po fiktivním zesnulém Cyrilovi a hlavně se dostat až ke klíči, který nám otevře dveře zpět na svobodu. Avšak na druhou stranu musím souhlasit s Peťou v tom, že místy jsme byly zmatené a rozčarované a ztrácely se v předimenzovaném a chaoticky uspořádaném pokoji plného nesmyslných úkolů a nelogických her.
Co říci na závěr? Exit game ano, ale v jiném časoprostoru a se smysluplnější organizační proporcí.

An.