Příliš brzy...

Dnes je to právě měsíc, kdy Tvá duše vzlétla do nebes a tiše se připojila k Andělům,
dnes je to už měsíc, kdy jsi řekla sbohem, můj smutek ve mně ale stále neutuchá,
možná je ještě příliš brzy na to, abych na Tebe přestala myslet,
možná je ještě příliš brzy na to, aby mi slzy nestékaly po tvářích,
možná je ještě příliš brzy na to, aby bolest a výčitky zmizely z mé mysli,
možná je ještě příliš brzy na to, abych odhodila smutek a začala se smát,
vzpomínky na Tebe jsou pro mě stále bolestivé, protože vím, že momenty skryty v nich, už se mi nikdy nevrátí, stejně jako Ty,  
avšak stejně jako ty vzpomínky zůstanou navždy vryty do mé mysli, tak stejně zůstaneš Ty, navždy silně vryta do mého srdce. ...

An.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Když květy bolí ...

Bolí mě vidět rozkvetlé stromy,
protože mi tolik připomínají Tebe.
Bolí mě vidět lány žlutých pampelišek,
protože mi tolik připomínají Tebe.
Bolí mě vidět zelené kopce táhnoucí se do daleka,
zpěv ptáků mi vnáší do srdce bolest a stesk po Tobě.
Obě jsme se tak těšily, až znovu pocítíme vlahý jarní vzduch a až se opět probudíme do jarního slunečného rána,
avšak, to vše mě teď nutí k pláči.
Odešla jsi mi totiž navždy, dříve, než jsi tu krásu mohla znovu znát. ...

An.

Lásku měla na rtech, dobrotu v srdci, poctivost ve své duši

Moje nejmilejší,
stále mám v srdci smutek,
byla jsi pro mě, pro nás všechny, útočištěm a nejmilovanějším člověkem
byla  jsi pro mě stabilitou, u které jsem vždy našla pochopení a porozumění
Tvá vlídná slova, laskavé modré oči a hřejivá náruč mi budou navždy chybět !
Nikdy na Tebe nezapomenu !

Navždy Tě budu mít v srdci, moje nejdražší babičko !

An.